funkce už v počátečním stadiu. Pořád jsem však nedokázal odpo- vědět na otázku, proč lidé pociťují nepohodlí, proč trpí bolestí, jež o sobě dává vědět mnoha nejrůznějšími způsoby. Proto muselo být v člověku cosi jedinečného, co způsobí, že v určitém okamžiku se spolu s projevenou abnormalitou vynoří potíže na povrch.
Kromě vyšetřování pacientů si můžeme u mnoha dalších lidí všímat jejich sociálního fungování a osobního výkonu. Dělal jsem studii profesionálních zpěváků, herců a baletních tanečníků, kteří museli den za dnem, každý večer, předvést ten samý výkon. Každý večer ale mají jiný způsob sebevyjádření, předvádějí jiný obsah. Proč? Slova znají. Hlasovou techniku znají. Choreografii znají. A přesto se konkrétní jedinec každý večer projevuje jinak. Někdy je to projev v minimální kvalitě, jindy dosahuje nejvyšší tvůrčí úrovně.
Všechna tato pozorování mne přesvědčila, že v každém člověku musí být cosi jedinečného – ne stálého či stabilního, ale pohybují- cího se v čase. Dnes takto, zítra jinak.
Před patnácti lety (první vydání bylo v roce 1985; pozn. překl.) jsem objevil společný základ pro bezpočet různých mechanismů chování. Byl jsem schopný zformulovat, jaké síly člověka pohánějí, i když si dokáže uchovat individuální svobodu. I když je jeho tě- lesná stavba a povaha jedinečná a jemu vlastní. Dokázal jsem při- stupovat k nemocným i zdravým odlišným způsobem. Viděl jsem příčinu problémů dávno předtím, než mohly lékařské údaje něco prokázat. Viděl jsem povahu symptomů dříve, než pacient dokázal své potíže slovně vyjádřit.
Když jsem kolegům poprvé řekl o svých zjištěních, o jednom spo- lečném základě pro psychiku každé jedinečné bytosti, reagovali nevě- řícně. Je to skutečně možné? Jedinečné bytosti a všechny mají jeden společný základ pro svou jedinečnou psychiku? Jakmile jsem jim však odhalil část tajemství, chtěli vědět víc. A když se dozvěděli víc,