Láska, agrese, deprese

Podíváme-li se na vývoj člověka od raného dětství po dospě- lost, pozorujeme růst mysli, duše a ducha. Od narození až do věku zhruba šesti let je dítě zcela zaujato svým emocionálním vývojem (vývojem duše). Buduje si správný a pro ego typický celkový pře- hled, základní bezpečí pro pozdější život, kterým bude ověřovat své poznání (mysl) a své životní cíle (duch). Čím lepší je jeho emocio- nální vývoj, tím lepší bude jeho stabilita v životě. V období od šesti do dvanácti let, ve školních letech, přibývá poznání (mysl), ovšem oddělené od emocí.
Důraz je kladen na poznání, ale po každém období učení se dítě vrací k cítění, hře a snění. Začínají se projevovat i jeho postoje. Tak- že od narození do šesti let probíhá emocionální vývoj a od šesti do dvanácti let se přidává poznání, přičemž soustředění (mysl) probíhá odděleně od cítění.
Konečně od dvanácti do osmnácti let dochází k jedinečnému propojení cítění a poznání prostřednictvím spouštěcího mechanis- mu (duch) doprovázeného vlastními, hormonálně podmíněnými emocemi. Toto splynutí do celistvosti mysli, duše a ducha, jež se projevuje jako jedinečná individualita, je známo jako puberta.
Kniha se soustřeďuje na emoce (duši), neboť dojde-li k nemo- ci či jiné životní krizi, například k válce, vrací se člověk ke svým prvotním jistotám. Považujeme to za jistý druh regrese. Když jste skutečně unaveni, vracíte se k prvotním jistotám ve svém životě, k cítění. Nemocný pacient je proto přirozeně více v kontaktu se svými emocemi a je citlivější nežli zdravý člověk.
Díky tomuto přirozenému procesu bude člověk při konfron- taci s kritickými životními změnami (nemoc, válka) vždy začínat u svých pocitů, a to i při méně ohrožujících změnách. Když na- příklad kupujeme dům, nejprve jej chceme na základě emocí (fáze duše). Pak uvažujeme o finančních aspektech (vědění, fáze mysli).