Jak najít jediné klíčové slovo, kterým bych všechny tyto jedinečné bytosti popsal? Jak objevit společný základní vzorec v jejich činnos- tech, přestože mají jedinečné nadání a jedinečné osobní zkušenosti? Jak říci něco o jejich budoucnosti, o jejich zdraví a chování v budouc- nosti? Jak si mohou udržet svobodu a nezávislost? Jak si mohou udržet tělesné i duševní zdraví? Ve své knize chci na tyto otázky odpovědět. Mám na to dvacet dnů a dva už jsou pryč, aniž bych něčeho dosáhl, protože jsem těsně před odletem onemocněl chřipkou. Obyčejným nachlazením, ale závažným natolik, že otupí myšlení, máte plnou hlavu a každý pohyb bolí. Limituje člověka tělesně i duševně, přináší pocit omezení, neboť naše fungování závisí na těle. Je jasné, že za na- chlazení mohu poděkovat sám sobě. Sám jsem si ho v posledních týd- nech způsobil. Musel jsem se připravit na cestu, ošetřit více pacientů, protože jsem zavíral praxi na tři týdny, a v těle jsem si vytvořil znač- né napětí v očekávání práce, kterou zde musím vykonat. Jsem sám nervózní navzdory tomu, že už léta mnoha lidem vysvětluji, že onen jedinečný základ pro optimální fungování člověka je v něm samém.
Nyní musím vytvořit jazyk, jenž bude srozumitelný současně mnoha jedinečným bytostem. Potřebuji oslovit lidi, kteří cokoli no- vého od své mysli raději odhánějí, protože mají sami ze sebe strach. Nové myšlenky znamenají nezbytnost dát se znovu do pohy- bu, jenže spousta lidí chce zůstat ve své strnulosti. Bojí se totiž vlastní svobodné vůle a možnosti svobodné volby. A přece všichni víme, že samotnou strnulostí mohou praskat zdi. Pohyblivost je vždy nezbytná. Každá struktura musí být flexibilní, jinak zkolabu- je. Všichni známe princip pružnosti: lodní stožár je ohebný, a proto se nezlomí; pružná guma nepraskne tak snadno jako guma tvrdá a vyschlá. Po bouři se ohebný rákos sám napřímí, ale mohutný strom se zlomí, vyrve se z kořenů. To ví každý. Tento princip řídí také lidskou mysl. Pružnost je nezbytná. Tak často zjišťuji, že lidem