NEMOC Z JINÉ PERSPEKTIVY

Cítění

TAK JSEM TADY. VÍCE NEŽ tři tisíce kilometrů od domova. Před dvěma dny, v 5:30 ráno, jsem nastoupil do letadla mířícího na slunný jih Francie. Na dvacet dní jsem opustil svou praxi v Ho- landsku. Dvacet dní, abych si uspořádal myšlenky a teorie o ne- mocných a zdravých, které jsem v posledních deseti letech formu- loval. Myšlenky a teorie, jež jsem během té doby aplikoval na sebe i své pacienty a díky nimž jsem dal beznadějně nemocným šanci vrátit se do života ve svobodě, zdravým umožnil dosáhnout opti- málních výkonů a díky nimž jsem všechny ty roky sám sebe přes každodenní vražedné tempo udržoval v chodu. Tempo, do kterého jsem byl hnán zvenčí, neboť se na mne obrací o pomoc stále více lidí. Jenže já zkrátka věřím, že každému člověku je v životě přidě- len určitý úkol. A toto je můj úkol. Přesto mám i já právo, nikoli povinnost, udržovat se v rovnováze, abych mohl dosáhnout opti- málního výkonu. Doposud se mi to dařilo proto, že jsem následo- val stejné myšlenkové procesy a teorie, které pomohly tolika mým pacientům znovu získat svobodu. Neboť já funguji stejně jako moji pacienti, i když jsme každý odlišný a jedinečný.
Letadlo bylo plné. Plně obsazené lidmi, majícími od této cesty svá vlastní očekávání: turisty, obchodníky, důchodci cestujícími v zimě za sluncem, počítačovými odborníky jedoucími na kongres, pracovníky vracejícími se ze zahraničí do vlasti.